PREMIÉRY V SEZÓNĚ 2013/2014 |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 04 Září 2013 12:21
Počet zobrazení : 2759
|
Zuzana Lapčíková
BALADY – NDM Ostrava
Premiéra 19.9.2013, 18:30 - Divadlo Antonína Dvořáka
Hudba Zuzana Lapčíková
Libreto Zuzana Lapčíková, Hana Litterová
Režie a choreografie Hana Litterová
Scéna a kostýmy Pavel Knolle
Vášnivé taneční drama s hudbou a zpěvem Zuzany Lapčíkové
Lidové balady jako písňové, příběhové skladby přitahují pozornost již více než dvě století a zájem o ně neutuchá. Proč by taky měl? Zobrazují člověka v celém rozsahu jeho člověčenství: jako bytost nadmíru krutou, ale i milující, schopnou zločinu i velkých obětí.
Na jevišti si vás podmaní příběhy plné vášní a touhy. Dramata nešťastné lásky, zločinu, násilí, nevěry, zrady, prokletí i smrti. Jedinečný zážitek umocněný osobitou hudbou a zpěvem Zuzany Lapčíkové.
M.Načeva, T. Vtípil
GUSTAV KLIMT – Divadlo F.X.Šaldy Liberec
Premiéra 27.9.2013
Režie a choreografie: Alena Pešková
Scéna: Richard Pešek jr.
Kostýmy: Monika Kletečková
Otmar Mácha
BROUČCI – Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem
Premiéra 6.10.2013
Ludwig Minkus
BAJADÉRA – ND Brno
Premiéra: 25. 10. 2013, Janáčkovo divadlo
Choreografie a režie: Jaroslav Slavický podle Mariuse Petipy
Dirigent: Pavel Šnajdr
Kostýmy: Josef Jelínek
Scéna: Ivo Žídek
Přesto, že klasický balet Bajadéra (La Bayadére) měl svou premiéru v choreografii známého tvůrce Mariuse Petipy v petrohradském Mariinském divadle již v roce 1877, je pro svůj orientální pohádkový námět a brilantní taneční techniku často uváděn na nejproslulejších světových scénách dodnes – (nyní) Mariinské divadlo v Sankt Petěrburku, Velké divadlo v Moskvě, Bayerische Staatsballett, Semperoper Dresden, Royal Ballet Londýn, American Ballet Theatre, Houston Ballet. Děj se odehrává ve staré Indii. Láska chrámové tanečnice (bajadéry) Nikie a vojevůdce Solora vyvolá hněv mocných nepřátel – Velikého brahmína, Rádži a jeho dcery Gamzatti, nevěsty Solora. Nikia umírá uprostřed náboženské slavnosti – je uštknuta zmijí schovanou v darovaném košíku květů. Již pouze ve světě snů se Solor setkává se stínem milované Nikie… A tak je balet příběhem nenaplněné lásky s tragickým koncem, kde se nadpozemské bytosti nereálného světa střetávají se světem skutečným.
Je neuvěřitelné, že přes nesporné kvality choreografické, dramaturgické a hudební, čekala Bajadéra plných 136 let na své první uvedení na české scéně. Bylo to právě u nás v roce 2003 v české premiéře a v choreografii Jaroslava Slavického, scéně Ivo Žídka a kostýmech Josefa Jelínka. Bajadéra je výjimečný balet, který je možné inscenovat pouze ve velkých kamenných divadlech. K jeho uvádění je potřeba nejen skvěle technicky připravený a dostatečně velký baletní soubor, ale pro náročnost a velkolepost kostýmní a scénické výpravy i silné provozní a ekonomické zázemí.
Sergej Prokofjev ROMEO A JULIE – ND Praha) Premiéry 14. a 15. listopadu 2013 – Státní opera Režie a choreografie: Petr Zuska Scéna: Jan Dušek Kostýmy: Roman Šolc Dirigent: Václav Zahradník, Sergej Poluektov Nová verze slavného baletního titulu vytvořená v duchu neoklasické taneční estetiky, k němuž se zejména čeští tvůrci a diváci rádi vracejí. Balet Romeo a Julie měl právě v Čechách svou světovou premiéru 30. prosince 1938 v Národním divadle v Brně. Romeo a Julie patří vždy k velmi úspěšným inscenacím a jeho uvádění na scénách Národního divadla v Praze má svoji tradici. Patří k titulům, které zdobí repertoár velkých divadel. V případě nové inscenace půjde, tedy kromě základní osy příběhu jako takového, o dílo značně odlišné. Důvod zášti a věčného sváru mezi rody Monteků a Kapuletů není v původní Shakespearově tragédii blíže určen. Petr Zuska si tento základní aspekt dovolí v rámci inscenace pojmenovat coby věčný konflikt mužského a ženského principu, dvou polarit vzájemně vždy oscilujících na hraně přitažlivosti i nevyhnutelného ostrého antagonismu. Konflikt rácia a iracionálna, dobrých plánů a nekontrolovatelného následného zmaru. Konflikt mezi člověkem a Bohem. Esence výše zmíněného bude „červenou nití“ celého představení jako faktor tzv. druhého plánu, který však nestojí mimo samotný příběh, naopak ho prostupuje, ovlivňuje a spoluvytváří. Sergej Sergejevič Prokofjev ROMEO A JULIE – Moravské divadlo Olomouc Premiéra 15. 11. 2013 Režie a choreografie: Robert Balogh Scéna: Martin Černý Kostýmy: Roman Šolc Sergej Prokofjev POPELKA – DJKT Plzeň Premiéra 16. listopadu 2013 ve Velkém divadle. Režie a choreografie: Jiří Pokorný Scéna: Jan Dušek Kostýmy: Roman Šolc Dirigent: Petr Kofroň Ze šesti baletů Sergeje Prokofjeva se dva staly opravdu hvězdnými: Romeo a Julie podle Shakespearovy tragédie a Popelka, jejíž libreto vychází z pohádky Charlese Perraulta. Partitury obou děl, z nichž první vzniklo v předválečných letech stalinských represí v sovětském Rusku a druhé v letech druhé světové války, patří k významným dílům hudby 20. století a pro choreografy znamenají velkou příležitost pro stavbu sólových partů i sborových scén. Zatímco hudba Romea a Julie nese tíhu tragédie, Popelka je zcela v duchu pohádkového snu o dívce, která nalezne svého prince. Taneční interpretace příběhu je náročná rejstříkem výrazových poloh. Balet Divadla J. K. Tyla se při uvedení Popelky může opřít o dlouholeté zkušenosti souboru s prováděním velkých baletních děl i o precizní výkon orchestru. Pohádka o Popelce jistě zaujme dětské diváky a dospělým navíc nabídne i chvíli romantického zasnění. Leoš Janáček, Bohuslav Martinů NÁVRATY DOMŮ – NDM Ostrava Premiéra 21.11.2013, 18:30 - Divadlo Jiřího Myrona Tři choreografie v jednom večeru: Trio g moll, Škrtič a Po zarostlém chodníčku Trio g moll Choreografie: Pavel Šmok Škrtič Choreografie: Nataša Novotná Po zarostlém chodníčku Choreografie: Jiří Kylián Pohlížet zpět je jako bloumat po zarostlém chodníčku: vzpomínky vyprchaly s časem, hodnoty a pocity z jednotlivých událostí se v průběhu let změnily. Některé z méně významných událostí nyní vyvstávají ostřeji, emocionální síla jiných upadá. Choreografie Jiřího Kyliána umožňuje těmto situacím být významně přítomny, aniž by znázorňovaly Janáčkův životní příběh. Bohuslav Martinů napsal Škrtiče, balet pro tři tanečníky, v New Yorku v roce 1948 jako poctu výrazné tanečnici Martě Graham. Verše Roberta Fitzgeralda inspirované příběhem Oidipa a Sfingy pak dokreslují zvukové prostředí k jakémusi melodramu v taneční scéně. Bohuslav Martinů se nechává inspirovat Leošem Janáčkem, Nataša Novotná vychází z Jiřího Kyliána. Dvě zcela jiné generace, rozdílné pohledy, ovšem stejné touhy a sny... Celý baletní triptych bude uvozen choreografií Pavla Šmoka Trio g moll na hudbu Bedřicha Smetany z roku 1991. DALŠÍ PREMIÉRY ZPRACOVÁVÁME............. |