JAK DÁL PO SKONČENÍ UMĚLECKÉ DRÁHY Tisk
Pondělí, 18 Červen 2012 12:18
Počet zobrazení : 3394

Dne 13. 6. 2012 se za účasti odborné veřejnosti uskutečnil v Divadle v Celetné ulici celodenní seminář s názvem "Transition - druhá kariéra aneb Jak dál po skončení umělecké dráhy?". Předseda Tanečního sdružení ČR, Mgr. Zdeněk Prokeš, zde přednesl následující referát.





20 LET JEDNÁNÍ O NASTAVENÍ SOCIÁLNÍHO PROGRAMU PRO TANEČNÍKY

 

1) Situace po roce 1989 – snaha o zachování a vylepšení dosavadních možností – taneční důchody

V té době byla skutečnost, že tanečník nemůže vykonávat svou profesi až do nároku na starobní důchod, řešena možností odchodu do tzv. důchodu za výsluhu let, kam mohli odejít po skončení své umělecké dráhy sólisté baletu po 20 letech zaměstnání a členové sboru po 22 letech zaměstnání s cca 50% svého průměrného platu. Výsluhový důchod s nutností odpracovat určený počet let byl přiznáván také mimům, operním pěvcům, dirigentům, koncertním sólistům, výkonným letcům a zaměstnancům řídícího letového provozu. Další možností pro tanečníky byl tzv. profesní invalidní důchod, který přiznávala speciální centrální komise, ve které byl zastoupen – vedle posudkových lékařů – i šéf baletu Národního divadla. Někteří tanečníci si „přivodili“ nemoc z povolání, kde se dávka dorovnávala do výše současného průměrného platu. Nevýhody obou možností bylo omezení či znemožnění dalšího uplatnění na trhu práce. V prvním případě se moc nedalo s cca 1000,- Kč vyžít a ve druhém případě tzv. „invalidita“ a ztráta společenského uplatnění byla pro mnohé a zvláště špičkové baletní umělce velmi degradující a stresující (včetně pohovorů před komisí).

Po založení profesního Tanečního sdružení České republiky v roce 1990 jsme si uvědomili, že zcela nepovšimnut jinými občanskými sdruženími zůstal sociální program, který je sice ve Stanovách TSČR jen okrajovou činností, ale byli jsme nuceni se jím zabývat, protože profesní odborové organizace (Herecká asociace a Odborová asociace divadelníků) byly v tomto ohledu pasivní. Snažili jsme se ovlivnit zásady a tvorbu nového důchodového zákona, kde by se zlepšilo důchodové zabezpečení tanečníků, především odstraněním ponižujících pohovorů před komisí. I když se celý rok připomínkovalo (na MK, MPSV, v Parlamentu ČR) – naše připomínky nebyly akceptovány, a tak od 1. ledna 1996 se stav naopak prudce zhoršil: byly zrušeny důchody za výsluhu let, profesní invalidní důchody a stávající byly revidovány. Nový zákon o důchodovém pojištění eliminoval všechny dosavadní výjimky, neboť účelem nového důchodového systému je zajistit rovné postavení všech a omezit sociální solidaritu.

2) Období 1999 - 2005 – snaha o nalezení komunikace a podpory ze strany Ministerstva kultury ČR – rekvalifikace

V říjnu 1999 uspořádalo TSČR setkání všech šéfů baletních souborů ČR s náměstkem ministra kultury Iljou Rackem. Diskutovalo se mj. o postavení baletních souborů, sociální oblasti a důchodovém zabezpečení. Naší snahou bylo prosazení novely zákona o důchodovém pojištění. Pan náměstek slíbil pomoc, a tak se další jednání na MK uskutečnilo v lednu 2000 za přítomnosti zástupců profesních sdružení tanečního oboru, Ministerstva práce a sociálních věcí, Konfederace umění a kultury, Unie zaměstnavatelských svazů ČR a Ministerstva kultury. A výsledky: změna základního systému důchodového zabezpečení tak, aby se vrátil do zákona důchod za výsluhu let nebo profesní invalidní důchody, se ukázala jako neschůdná a také, že trend rovného postavení všech se nebude měnit. V té době se chystal zákon o komerčním a zaměstnaneckém připojištění, který měl být zaveden od roku 2003 – bylo pochopitelné, že nebude aktuální pro současnou generaci baletních umělců (15 let bude trvat, než se vytvoří finanční prostředky tohoto fondu). Vzhledem k tomuto stavu jsme navrhovali zaměřit se na rekvalifikace baletních umělců: připravovaná novela zákona o zaměstnanosti měla přispět částečně k řešení tohoto problému, neboť se v ní navrhovalo vedle uchazečů o zaměstnání nově upravit statut občanů-zájemců o zaměstnání. Bylo domluveno s představitelem Prezidia Herecké asociace Vladimírem Nečasem, aby jednal s Nadací Život umělce o vytvoření připojišťovacího fondu za podpory MK. I když se nepodařilo prosadit novelu zákona o důchodovém pojištění, kterou by se zlepšilo sociální postavení tanečníků, velmi se zlepšila komunikace s MK, především s tehdejším 1. náměstkem ministra Ing. Zdeňkem Novákem, snažil se vyvolávat schůzky s dalšími státními úředníky a zástupci institucí, ale výsledek se přesto nedostavil. Konala se celá řada jednání na různých úrovních – náměstci, ředitelé odborů, vedoucí referenti apod. na MK, MPSV. Bohužel neustálá výměna na těchto postech velmi ztěžovala komunikaci a v podstatě znemožňovala problém řešit. Hned v měsíci dubnu 2005 se konala na popud Rady TSČR schůzka s náměstkem ministra kultury Koutným, které se zúčastnili i další pracovníci odboru umění a knihoven. Byla přislíbena pomoc při organizaci jednání s MPSV a následně MF s tím, abychom zjistili situaci v jiných, především postkomunistických zemích – členských zemích EU. Náměstek Koutný však během jednoho měsíce z funkce odstoupil a jednání dále nepokračovalo. MK připravilo dotazník, týkající se sociálního zabezpečení uměleckých pracovníků, který byl rozeslán i dalším institucím a jednotlivcům. Odpovědi jsme poslali přímo novému ministru kultury Vítězslavu Jandákovi. Mezitím jsme oslovili Ing. Drahotského z České spořitelny a.s., který vypracoval model tzv. „taneční renty“. Výsledkem tohoto finančního produktu, do kterého by přispíval tanečník 1/3 a zaměstnavatel 2/3, měla být po dvaceti letech aktivní činnosti renta na úrovni alespoň životního minima, kterou by bylo možné čerpat po ukončení aktivní činnosti do doby nároku na starobní důchod. Výhodou renty byla skutečnost, že by nemuselo docházet ke změně zákonné normy důchodového systému, což se jevilo politicky průchodné. Nevýhodou bylo, že zaměstnavatelé (divadla) nebyli ochotni do systému přispívat.

3) Období 2006 - 2010 – jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR – tři pilíře:

a) zvýšení platů

b) návrhy renty

c) vytvoření fondu

V květnu 2006 se uskutečnila schůzka na MPSV s náměstkem JUDr. Petrem Šimerkou, které se účastnili za MPSV ještě Ing. Hájek – ředitel odboru mezd a JUDr. Voříšek – ředitel odboru důchodového pojištění. Za Radu TSČR Mgr. J. Slavický, M. Rypan a Mgr. Z. Prokeš. Jednání bylo velmi vstřícné, představitelé MPSV nastínili i možnost zařazení tanečních umělců do 3. tarifní platové tabulky, tj. 25% nárůst mzdy (nikdy však nebylo realizováno), přivítali i projekt „renty“. Chtěli jsme systémové řešení a předložili Návrh na řešení sociálního zabezpečení výkonných tanečních umělců v ČR po ukončení profesní činnosti, sestávajícího ze tří pilířů:

a) Za systémové řešení sociálního zabezpečení tanečních umělců je možné považovat jejich zařazení do skupiny zaměstnanců, kteří jsou odměňováni podle platných předpisů, avšak se zvýhodněnými tarify (mzdové tarifní tabulky 3 a 4 – pracovníci ve státní správě, policie, hasiči, vězeňská služba) s tím, že bude vzhledem ke zkrácené možnosti výkonu povolání zohledňována pouze platová třída (dle Katalogu prací a dosaženého vzdělání) nikoliv však platový stupeň dle délky dosažené praxe. Podobně jako u jiných skupin zaměstnanců (policie, hasiči, vězeňská služba) bude tanečním umělcům pro objektivní důvody předčasného ukončení výkonu profesní praxe vyplácen vyrovnávací příspěvek (až do výše 60% procent platu).

Víme, že odborná příprava tanečních umělců patří mezi nejnáročnější i nejdelší profesní přípravy vůbec a následná taneční praxe patří svými nároky po stránce fyzické, psychické, zdravotní a estetické mezi výjimečně náročné, což je vyjádřeno celkovým opotřebováním organizmu a tím i nemožností vykonávat tuto profesi do doby nároku na starobní důchod. Stát, který věnuje velké finanční prostředky na profesní přípravu tanečních umělců (patří v systému vzdělávání k nejdražším), dále odměňuje taneční umělce po dobu výkonu taneční praxe na základě zařazení této činnosti do Katalogu prací, by měl, podobně jako to činí u jiných skupin zaměstnanců, zajistit důstojné sociální zabezpečení i pro tuto kategorii. Nízká úroveň platů v současné době neumožňuje odpovědně si zajistit finanční rezervy, či připojištění v odpovídající výši, které by umožnilo řešení životní situace po skončení aktivní činnosti tanečníka.  Vzhledem k celkovému nízkému počtu tanečních umělců i generační obměně, by se nejednalo o neúměrné navýšení nároků na státní rozpočet v oblasti mandatorních výdajů.

b) Další formou sociálního zabezpečení je vytvoření „fondu renty“, který by byl tvořen z příspěvku zaměstnance i z příspěvku státu (MK, MPSV) nebo z veřejných rozpočtů (zaměstnavatel). Takto vytvořené finanční prostředky by začal zaměstnanec čerpat po ukončení výkonu taneční praxe až do doby nároku na starobní důchod, případně by bylo možné vyplatit částku jednorázově.

c) Další formou sociálního zabezpečení tanečních umělců je vytvoření fondu, ze kterého by bylo možné zajistit finančně tanečníky po dobu jejich rekvalifikace pro jiné povolání. Jak vyplývalo z tehdejších jednání, měla tato forma největší podporu. Neřešila ale problém sociálního zabezpečení tanečních umělců v celé šíři a komplexně. Protože ani absolvování rekvalifikace (financované z veřejných rozpočtů) nezajišťuje získání pracovního místa a není tak zárukou řešení sociálního zabezpečení. Je všeobecně známo, jak těžké je uplatnění na trhu práce pro pracovníky ve věku 40-45 let v oboru, ve kterém nemohou doložit praxi a tím, pokud jsou vůbec úspěšní, se ocitají na nízkém stupni platového ohodnocení. Diskriminační je i to, že formou rekvalifikace není řešena problematika sociálního zabezpečení i u jiných skupin zaměstnanců, kteří nemohou vykonávat profesi do nabytí nároku na starobní důchod (horníci, policie, hasiči, vězeňská služba). Tolik ve stručnosti k našim tehdejším návrhům.

Znovu byla zdůrazněna podmínka dalšího jednání, aby do hry aktivně vstoupilo Ministerstvo kultury. V červnu se pak uskutečnila schůzka u náměstkyně MK Kalistové, která přislíbila obratem odeslat ministrem V. Jandákem podepsaný podnět na MPSV pro zahájení jednání. V září jsme se informovali u paní náměstkyně, která však odcházela z funkce a slíbila agendu předat svému nástupci. Povolební zmatená situace znemožnila další jednání. Bylo nám řečeno, že teď není vhodná doba. Znechuceni výsledky i přístupem některých politiků a úředníků jsme v roce 2007 od řešení této problematiky ustoupili.

Mezitím, v rámci grantového projektu „Studie současného stavu, struktury, podmínek a financování umění v České republice“, jehož řešitelem byl Institut umění – Divadelní ústav, proběhl v roce 2007 rozsáhlý průzkum v oblasti českého tance. Zaměřil se na vyšší odborné školství, vysoké školství, baletní soubory, skupiny současného nezávislého tance, stagiony a produkční centra. Věnoval se i otázce zaměstnanosti a sociálního postavení pracovníků v kultuře s důrazem na  balet a současný tanec.

V dubnu 2008, po mém návratu z Brna do Prahy, kdy jsem se mohl začít problematice soustavněji věnovat, jsem se opět spojil s náměstkem MPSV P. Šimerkou, který jen potvrdil, že změnou vlády jsme opět v bodě 0. V červnu 2008 jednal J. Slavický a Z. Prokeš s ředitelem odboru umění a knihoven MKČR Dr. Zborníkem a dalšími referenty MK. Tentokrát došlo dokonce ke slibu, že MK po své linii zjistí řešení sociální otázky tanečníků na Slovensku a Maďarsku a podpoří další jednání, neboť považuje situaci za neúnosnou. Dr. Zborník napsal náměstku MPSV Šimerkovi dopis, ve kterém ho žádal o spolupráci. Vyjádřil v něm ujištění, že vzhledem k tomu, že předmětem činnosti odboru umění jsou také podmínky, v nichž výkonní umělci tvoří, nejsou lhostejní i k podmínkám, v kterých tito lidé žijí, když už z nejrůznějších důvodů aktivně tvořit stejným způsobem nemohou. Nejde tu jen o tanečníky, část hudebníků má identické problémy. Uvítal také iniciativu MPSV v tomto směru a nabídl schůzku, na které by spolu s náměstkem Šimerkou probrali možnosti, jak výkonným umělcům v jejich jistě obtížné situaci pomoci. Nakonec se na podzim 2008 uskutečnila na MPSV schůzka, které se zúčastnili pracovníci sekce politiky zaměstnanosti a trhu práce se zástupci MKČR a Tanečního sdružení ČR. Vyjádření pracovníků MPSV na naši žádost na vytvoření fondu, ze kterého by bylo možné zajistit finanční prostředky na rekvalifikace tanečních umělců pro jiná povolání bylo, že neexistuje žádný vzdělávací fond, který by podporoval pouze určitou profesi a nepředpokládá se, že by se podobné fondy v budoucnu vytvářely a doporučili Tanečnímu sdružení ČR, aby si vytvořil svůj vlastní fond (z čeho?), ze kterého by byly rekvalifikace hrazeny. Takže – žádný posun.

Šéf baletu NDM Igor Vejsada zprostředkoval spolupráci s ČT Ostrava, režisér Jan Bělohlavý natočil počátkem srpna dokumentární pořad o problému sociálního zabezpečení tanečních umělců. Vysílal se v září 2008 v rámci cyklu "Ta naše povaha česká", avšak  bez valné odezvy.

4) Období 2010 - 2012 – získávání zahraničních zkušeností,

jednání s Pojišťovnou Generali,

vytváření českého modelu „transition“

V posledních letech jsme se snažili získávat zahraniční zkušenosti, na které bychom mohli navázat. Ať to bylo prostřednictvím evropských organizací odborových (jako je EuroFIA – European group of the International Federation of Actors) nebo zaměstnavatelských (Pearle* – Performing Arts Employers Associations League Europe), zpracovanými průzkumy, dotazníkovými akcemi a materiály popisujícími situaci v různých zemích EU, tak i vlastní účastí na zahraničních konferencích a seminářích. Z prostředků Asociace profesionálních divadel jsem tak byl na stáži ve Švédsku, v Nizozemsku a Polsku. Z tohoto hlediska byla pro mě největším impulsem ke změně nazírání na tuto problematiku účast na loňské konferenci EuroFIA v Berlíně. Za účasti 111 delegátů z 25 zemí se diskutovala tvorba programů pro změnu povolání a programů celoživotního vzdělávání za účelem poskytování dlouhodobých profesních příležitostí tanečníkům po ukončení aktivní taneční činnosti. Tam jsem si uvědomil, že i přes rozdílné zkušenosti a systémy „transition“ v účastnických zemích, je všem jedno společné: kladou větší důraz na zvýšení možnosti dalšího pracovního uplatnění tanečních umělců, než na u nás projednávaný tzv. „taneční důchod“. V zemích, kde fungují profesní fondy podporující rekvalifikační programy, až 80% někdejších tanečníků najde do jednoho roku nové zaměstnání. Jisté je, že u nás jsme za všech zemí zatím na tom nejhůř.

Po volbách v roce 2009 nastala pro nás příznivější situace jmenováním Prof. Václava Riedlbaucha ministrem kultury a JUDr. Petra Šimerky ministrem práce a sociálních věcí. Jejich mandát byl ale pro vývoj všech jednání a učinění výrazných kroků příliš krátký. Totéž bylo po dalších volbách – ministr kultury MUDr. Jiří Besser sice projevil velký zájem o tuto problematiku a slíbil podporu našim jednáním, ale prakticky se toho moc nestihlo. Do připomínek MK k návrhu zákona o důchodovém spoření a doplňkovém penzijním spoření dalo MK zásadní připomínku, že se jeví jako vhodné zavést zvláštní důchodové spoření pro tanečníky, a to se státním příspěvkem – šlo by o shodnou konstrukci, jako je zavedena u penzijního připojištění č. 42/1994 Sb. MK žádalo zavést do některého z navrhovaných zákonů zvláštní režim důchodového spoření se státním příspěvkem. Toto důchodové spoření by bylo na principu dobrovolnosti. Dále jsem se spolu se zástupci MK zúčastnil porady sociálních partnerů a vlády – tripartitního jednání na MPSV k problematice důchodového pojištění zaměstnanců některých tzv. náročných profesí. Jednalo se o tzv. 3. pilíř plánu penzijního připojištění na dobu určitou pro rizikové profese – tzv. předdůchody, kdy by si platili zaměstnanci a zaměstnavatelé a v 55 letech by pracovník dostal nezkrácený důchod. Nyní se návrh změnil v tom smyslu, že předdůchody, které by pro nás stejně nebyly použitelné, budou otevřeny všem profesím. Pokud je mi známo diskuse k důchodové reformě stále probíhají a není zcela jasné, v jaké podobě návrh půjde do Sněmovny.   

Od roku 2009 jsme začali jednat s Generali pojišťovnou, a.s. (mj. partnerem inscenací Národního divadla) o modelu spořícího fondu na bázi Životního pojištění se státním příspěvkem. Generali je jedna z nejsilnějších a nejspolehlivějších pojišťoven s hustotou sítě svých zastoupení dostupná zákazníkům na celém území České republiky. Základní parametry jsou v dlouhodobém spoření, kdy by stejnou částku vkládal i stát. Proces to je velmi složitý a i současný model ještě neodpovídá zcela našim představám a současné legislativě. Vzhledem k tomu, že model bude představen nejdříve MK, MPSV, poslancům a sociálním partnerům, nyní jen stručně:

-           Pojistná smlouva bude uzavřena mezi tanečníkem (fyzická osoba) a pojišťovnou

-           Výplata pojistného plnění bude nejdříve po 60 měsících od uzavření smlouvy a dále po 20 letech spoření

-           Daňová odčitatelnost vlastního zaplaceného pojistného (tanečníkem) ve výši až 12.000 Kč/rok

-           Státní příspěvek až do výše 24.000 Kč/rok bude osvobozen pro zaměstnance od daně z příjmu

-           Garantované zhodnocení 2,25% p.a.

-           Možnost renty

-           Možnost jednorázové výplaty

-           Možnost nastavení poměru běžného pojistného (pravidelné měsíční platby) a mimořádného pojistného (nepravidelné platby)

Závěrem mi dovolte znovu zdůraznit, že taneční umělec nekončí svou profesionální činnost z důvodu nedostatku pracovních míst v oboru, ale na základě objektivních důvodů vyplývajících z požadavků na výkon této profese, která se nedá vykonávat až do doby nároku na starobní důchod. Z tohoto pohledu vychází naše představa sociálního zabezpečení tanečních umělců v ČR.

Mgr. Zdeněk Prokeš

červen 2012